Fytoterapie

Fytoterapie - vychází z řeckých slov fyton, tj. rostlina a therapeuein, tj. pečovat, léčit. První doložená zmínka o využívání léčivých rostlin je z období 3000 př. n. l. ze sumerských hliněných tabulek. V posledních 20 letech dochází k nárůstu a zájmu o fytoterapii a podle světové zdravotnické organizace (WHO) je fytoterapie praktikována třikrát až čtyřikrát častěji než klasická medicína.

Již od pravěku sbírali lidé listy, květy, plody nebo kořeny, z generace na generaci si předávali vědomosti. Nejstarší dochované zmínky o fytoterapii pocházejí ze Starověkého Egypta. Jedná se o lékařské papyry z doby 2800-2700 př. n. l. Přibližně ze stejné doby pochází rozsáhlý bylinář z Číny od císaře Šen Nona.

Za duchovního otce evropského lékařství se považuje řecký lékař Hippokrates 460-370 př. n.l. 

Rozšíření bylinek v evropských zemích je v podstatě zásluha francouského krále a prvního středověkého císaře Karla I. Velikého. Ten v roce 812 vydal pro své venkovské statky nařízení "Capitulare de villis" s přesným návodem, které léčivé nebo jiné rostliny se tam mají bezpodmínečně pěstovat. Byly to anýz, saturejka, kopr, fenykl, kerblík, česnek, koriandr, řeřicha, libeček, máta peprná, petržel, šalvěj lékařská, pažitka, celer, hořčice, rozmarýna lékařská, zeměžluč, cibule atd.

Léčivé rostliny provázejí člověka od počátku jeho historického vývoje. Byliny byly vlastně prvními léky, se kterými se člověk setkal, patřily mezi nejdostupnější a mnohdy jediné léčebné prostředky. Až do konce středověku byla léčba bylinami plně využívána v oficiální medicíně, tak i v lidovém léčitelství. S příchodem chemie a výrobou  syntetických léčiv tyto vytlačily bylinky a jejich používání do ústraní. Postupně se však lidé začínají vracet k léčivým bylinám. Stále více lidí má totiž pochyby o užívání syntetických léků a také o jejich vedlejších účincích. Hodně lidí začíná používat na menší obtíže a méně závažná onemocnění, jako je např. rýma či chřipka, bylinné léky a dokonce už i někteří lékaři se ve velké míře spoléhají na léky z bylin.

Každá bylina je malou chemickou laboratoří. Proto vedle hlavního specifického účinku, ke kterému je určena, byliny vždycky vykazují ještě nespecifické, všeobecně posilující účinky, které jednotlivé chemické látky, i když přírodního původu, vykazovat přirozeně nemohou. V důsledku bohaté obsahové skladby svých látek mají byliny mimořádně široké spektrum účinku, což je velmi výhodné, protože takový lék zasahuje na více místech najednou. To je důležité, zejména i v těch případech, kdy není zcela přesně zjištěná diagnóza.

Fytoterapie může pomoci mnoha nemocným při většině onemocnění včetně dlouhodobých. V některých případech může být použita jako doplňková nebo souběžná léčba nemocí. Tím dochází ke snížení dávkování účinných farmak a je sníženo i riziko výskytu nežádoucích účinků chemických léků. Obecně platí, že byliny pracují pomaleji než klasické léky, účinné látky v nich totiž nejsou tak koncentrované. Zvláště to platí u dlouhodobých onemocnění. Byliny ovšem posilují i přirozené ozdravné schopnosti těla, pacient proto velmi často pociťuje zlepšení. Fytoterapie pomáha také obnovit celkové zdraví pacienta a povzbudit jeho vitalitu. Fytoterapie není zdaleka metodou všemocnou, ale není ani zastaralou, překonanou a bezcennou formou léčení, jak se domnívají někteří z nás.

"Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda."
- Hippokratés